Webovky našeho alkoholického sdružení

Dění pohledem alkoreportérů

***

29.3.08 Den Martina Bechera [Martin Soex Becher]                                                                                               Tento den byl pro mne opravdu zajímavý, a proto se s vámi o něj rád podělím. Vstal jsem v 8 hodin a vydal se vlakem v 9 do Břeclavi vykonat velmi náročnou Národní srovnávací zkoušku z obecných studijních předpokladů. Zde jsme spolu s mým spolužákem, který ovšem není členem našeho spolku, měli hodinu a tři čtvrtě času. Nebylo co dělat. Čas neutíkal, a my se nemohli již déle rozhodovat co dělat pod hrozbou unudění se k smrti. Tudíž musel padnout nějaký rozumný plán. A v tom mě to napadlo, půjdeme zkontrolovat místní lokály ať po zkoušce dlouho nebloudíme a zapadneme do nejbližšího, nejlevnějšího, s kvalitní značkou piva a ve kterém bude samozřejmě otevřeno. Tato čtyři kritéria sme posuzovali tak pečlivě, že nakonec jsme po zkoušce, i s dalším spolužákem, šli čtvrt hodiny do hospody, kde měli pivo o síle vody za nekřesťanský peníz. Tak alespoň, že měli otevřeno. Pak spolužák hodil do placu návrh, že půjdeme na fotbal. První a jediná otázka na kterou jsem se ho zeptal byla, jestli tam čepují pivo, a protože odpověď byla kladná, bylo rozhodnuto, šlo se na fotbal. Pivo se zde opravdu točilo a díky jeho neustálé konzumaci vám toho o tomto fotbalovém utkání můžu říct asi tolik co somálec o bifteku. Poté co zápas skončil vítězstvím pro domácí, jsme tento radostný fakt oslavili lahvovou Plzní v obchůdku na břeclavském hlavním nádraží. S tímto mokem jsme se odebrali do vlaku vyčkat odjezdu domů. Tam se o mě už pokoušel spánek, ale po očově (ano on byl ten záhadný spolužák) otázce zda s ním pojedu do Brooklynu jsem byl probrán náhlou myšlenkou:" Brooklyn? No to snad NÉ, musím vymyslet něco lepšího." Očovi jsem řekl, že si to tedy rozmyslím, s myšlenkou, že tam za žádnou cenu nepojedu. Na řadu přišel mobilní telefon. Jako prvním sem zavolal Tatovi, zmateně jsem mu popsal kde se nacházíme a kdy dojedeme, aby pro nás dojel na nádraží. Ten zněl značně naštvaně, protože už na tom nádraží čekal. Jako dalšímu jsem zavolal Jakubovi Tuzemskému, abych zjistil co mají v plánu alkospolužáci, ten mi poněkud smutně sdělil že nic, že je právě na cestě z Brna, tak jsme si povyprávěli zážitky z návštěv velkoměst (moje byly lepší) a s úmluvou, že něco vymyslíme, jsme hovor ukončili. Po příchodu domů jsem měl jasný plán: sehnat co nejvíce alkoholiků na nějakou akci. Jako prvnímu jsem napsal Marku Bohemkovi, který se nabídl, že mě do Hustopeč i zaveze. Pomohl jsem mu vyřešit problém s posunem času a s pocitem dobře vykonané práce jsem vypnul počítač a nikoho dále nesháněl. Jak slíbil tak učinil a v půl dévaté té doby platného času (zimního) stál před našim domem. Jelikož to bylo přibližně půl hodiny po mém návratu domů, nebyl jsem nijak připraven, ale i přesto jsem vyrazil za dobrodružstvím. V autě měl Jakuba Tuzemského a Terku Teplou, která aniž by věděla, že jsme členové Alkospolužáků se před námi vydávala za členku Alkospolužáků. Jelikož jsme nechtěli prozradit naši pravou identitu, tak jsme ji to nevymlouvali, spíše naopak. Večer jsme strávili u Lennyho, kde dva nejmenovaní členové Alkospolužáků, kteří tam byli se mnou, popíjeli nealko, načež já jsem musel zachraňovat naši čest a pokračovat v mohutných dávkách piva mému organismu. V tento večer jsme také potvrdili náš talent na stolní fotbálek, kdy jsem zúročil zkušenosti nabrané na utkání v Břeclavi (mimochodem hráči tohoto utkání měli naprosto stejné dresy jako umělohmotní hráči stolního fotbálku, což mě natolik vyvedlo z míry, že jsem nevědel komu vlastně fandit). Společně s Markem Bohemkou v týmu jsme porazili soupeře a poté pokračovali v započatém rozprávění o různých existenčně důležitých tématech. Tento večer jsme pojali jako propagandistický a agitovali jsme u nečlenů Alkospolužáků, abychom je přesvědčili o důležitosti našeho spolku. Zjistili jsme také, že čapr je čáp s kaprem v zobáku co nosí děti a já zjistil, že na mnoho oblastí jsem, troufnul bych si říct, odborník. Během večera se ozval i oča, jestli s ním teda pojedu do toho Brooklynu, tak sem mu šetrně vysvětlil, že sem se na něj vysral slovy:" Já na to úplně zapomněl, jel bych, ale už jsem v hustých, nezlob se pyčo". Celý večer zakončila objížďka hustopečškých benzinek v honbě za bagetami. Po zpáteční cestě se jeden nejmenovaný řidič vůbec nevěnoval řízení jíc bagetu a já posilněn mnoha pivy jsem musel z místa spolujezdce převzít řízení volantu a udávat vozidlu směr. Na závěr bych jen konstatoval: Byl to pěkný slalom.

***

28.3.08 První akce na Růžovce [Olaf Red Bull Vodka]                                                                                             Konečně přišel ten dlouho očekáváný den, kdy se měla uskutečnit terapie v naší nové malé útulné alkoklubovně, na kterou jsme se tak dlouho těšili. Tato klubovna se nachází na utajeném místě a jen vyvolení o ní mohou vědět. Kuba jí kamuflážně nazývá „růžovka“ a také se mu tím názvem podařilo mystifikovat pár lidí, kteří byli na pochybách o kterou místnost vlastně jde. Všechno podstatné začalo když první zmatenci Haňula a Metlík dojeli po půl sedmé do Hustopečí. Neměli co dělat tak šli společně s Olafem pít k Halmům. Zde se k nim připojil Marek Bohemka, takže už byli u stolu čtyři. Zastavili se za nimi i Domuš, Kuba T. a Ondros Tequilos. Tak vypili ty dvě pivka (Metlík tři) a vyšli směrem k „růžovce“. Cestou se shodli na nejhnusnějším autě, kterým byl zvolen Fiat Multipla a vesele si to šlapali dál. U radnice sedělo několik lidí na jakýchsi sedačkách, po bližím prozkoumání bylo patrné že to nejsou bezdomovci, jak se původně zdálo, ale že to je zbytek naší alkobandy. Téměř jednohlasně sme se zeptali: „Co tady proboha děláte? Proč nejste vevnitř?“ Záhy následovala nečekaná odpověď, že se objevilo několik nepřátel alkospolužáků a události nabraly dramatický ráz . Olaf najednou zjistil, že nemá z čeho pít, tak šel s Markem a Metlíkem zjištovat v nejbližších hospodách jestli nemají kelímky. Nic nesehnali tak holt se Olaf musel obětovat a skočit pro ně domů. Po cestě zpátky do Klubu byli ale tito tři vábeni Budvarem z HáBéčka jako Odysseus při své cestě z Tróje sirénami s jediným rozdílem, a to, že tito tři svodům lahodného moku neodolali. Zde se k nim připojil i Alkořidič. Zbytek alkobandy mezitím vymyslel způsob, jak nepřátele přelstít a přesunul se z pod radnice konečně do tolik opěvovaného klubu. Všichni byli tímto místem uneseni, přesně odpovídalo tomu jak si jej představovali a hned jsme začali řešit rozmístění nábytku, repráků, vodáren a autosedaček, které do Klubovny nezištně věnoval Martin Soex Becher. Když dorazil zbytek alkospolužáků z HáBéčka, byli již prvně příchozí silně hozeni do pohody a brali do huby vodárku, tak neváhali a připojili se. Celý večer probíhaly vášnivé debaty např. o vztazích mezi našimi členy a nečlenkami, o inteligenci nečlenů alkospolužáků a o dalších takových strašně důležitých věcech. Holt o zábavu bylo jako vždy postaráno. Jako první Klubovnu opustil Martin Soex Becher, jelikož druhého dne absolvoval důležité národní srovnávací zkoušky. Když se Olafa Ondra zeptal na co má gatě a konstatoval, že to přehnal s tím nealkem, tak nás přijel navštívit po dlouhé době taky Tom Neuberg. Všichni už byli napití kromě Toma a Bernára, kteří kvůli řidičským povinostem nemohli pít. Jako další odpadl náš páreček. Pití ubývalo takže byl čas ukončit tuhle náramnou akci. Všichni se rozvezli domů a zbyli tam jen Olaf s Tížou. Ti si ještě dali jednu vodárku a dopili co bylo třeba dopít, například Beton kterej míchal Ondra Citrus a nebyl tam téměř žádný tonic. I oni dva se odkutáleli kolem třetí (zhruba) domů. Akce se rozhodně povedla, i když to neměla být oficiální otevírací akce. Ale myslím, že klidně bychom ji za to mohli počítat, chybělo tam totiž jen šampaňské.

***

22.3.08 Návštěva Strachotína s ochutnávkou 18' piva.  [Jakub Tuzemský]                                   Máme sice prázdniny, ale všichni jsme unavení ze vstávání mezi šestou a sedmou, kvůli brigádám… i přes to jsme se dokázali odhodlat a dohodli se že dnes vyrazíme aspoň na tu jednu kofolu ať večer netrčíme doma. Tíža se stavil u Oldy, ti pak šli k Lennymu, kde chvilec čekali na Smuťu, Metlíka a Maru. Nejdřív bylo v plánu k Lennymu zajít, protože tam byla akce, ale po tom co tam bylo přecpáno a vlez za 60Kč, jsme se domluvili že zajedem jinam… Skočili jsme na rustikal, ale tam jsme si ani neobjednali a dohodli se že zajedeme do Popic do hospody a za Bernardem. Vzali jsme to kolem Tížovýho baráku, kde si vzal peníze a jeli… Už u Lipovky ale volal Omar, že chce vzít do Pavlovic, tak nás Smuťa vyhodil u Halmů, kde jsme si než se vrátil dali jen jednu kofču, Mara pivko a domluvili se, že místo do Popic jedem do Strachecu, do hospody kde měl o prázkách Metlík brigádu… NO, nejdřív jsme skočili do hospody, na jednu Plzeň a na fotbálek a pak přešli do baru( bylo to v té samé budově). Potkali jsme tam pár známých a bylo to tam celkem pěkné, takže pohodička. Ještě než jsme odjeli tak jsme vyzkoušeli jak chutná Master 18°, no byl to spíš jablečnej mošt…Pak jsme dali ještě jeden fotbálek a pomalu jeli domů… přece jen jsme pořád unavení a už byla půlnoc…

***

20.3.08 Pivní maratón Brno  [Jakub Tuzemský]                                                                                     Výlet na kterém se alkoholici domlouvali už od založení léčebny. Zas bylo náročné vstávání, jelikož jsme chtěli jet již v devět. Někteří potřebovali nakupovat a Smuťa pro certifikát. V buse snáma jel i Cachmel , který říkal že se možná za náma staví. Dojeli jsme asi tak o třičtvrtě na deset a rozešli se teda po obchodech. Dohromady jsme se dali až o půl jedenácté kdy náš pivní maratón začal. Odstartovali ho už Smuťa,Mara,Olda,Duf a Metlík kteří si zatímco Tíža a Ondra nakupovali skočili na zelený pivko. Ti dva tedy došli za zbytkem do Pegasu, kde už seděli všichni u pivíčka a kluci si teda přiobjednali taky. Nakonec přišel teda i Cachmel a všichni pili, pili a dokud všechno nevypili tak jinam nešli… tak trošku kecám každej dal 3 nebo 4 kousky (Tíža zkoušel experimentovat a tak i přes varování si dal Karamelový pivo, no prej hnus). Potom jsme se opět rozdělili, kluci šli nakupovat pod vlivem boty a Tíža s Ondrou zas pod vlivem naušnici, ale cestou si ještě zašli vyzkoušet taky jedno zelený. Alkohol pomalu začínal působit a vznikali pěkné přeřeky, např.: Tíža se zeptal:máte kluky pro naušnici (místo naušnici pro kluky). Pak se všichni zas šťastně shledali, každej z kluků co byli v obuvnictví byli spokojenej, jelikož měli nový botky a tak jsme to museli samozřejmě jít zapít do středověké krčmy. Tady si každej dal nejdříve jedno pivo s medovinou, pak někteří tupláka(ke kterému jsme si objednali meníčko=vrabec s knedlíky a se špenátem, nebo francouzské brambory) a nakonec i mušketýra na zapití. Po náročném posezení v krčmě následovalo očekávání večera Mamut…(cestou se knám přidal i vědec). Těšili jsme se jak si každej sám načepujem vlastní pivko a budem soupeřit s ostatními stoly. No, dá se říct že jsme byli dost zklamáni. To pivo bylo vysloveně hnusný, nevím jestli to bylo tím, že jsme ho už byli přepití, nebo prostě nečistí trubky, ale tak jako hrdinové jsme si každej aspoň dvě dali. Největším hrdinou se stal ale bezesporu opět Metlík, kterej nezklamal a dal si s Vědcem aspsintha. No pak se začali dít věci, ty se ale nedají popsat, to si byste prostě museli zažít. Metlík začal dosovat piva za „12sekund“, políval topinky kečupem a požadoval velkého bechera. No prostě srandy kopec… když jsme z mamuta vylezli zašli jsme nejdřív na vyhlídku a pak začal vědec „krást“ auta, nebo do nich aspoň lézt. Po téhle celodenní, náročné akci jsme se aspoň trošinku prospali v buse a zašli ještě k Lennymu, kde si všichni dali Kofolu, až na oldu, který nechtěl svoje celodenní skóre jen tak zahodit.Dalo by se říct že Brněnský pivní maratón trval od půl jedenácté, do sedmi a každý dal v průměru 10 piv…

***

15.3.08 Pálava Tour  [Jakub Tuzemský]                                                                                                                          Po včerejším večeru byli všichni pěkně unavení, ale i tak jsme zažili krásný budíček. Všem nám volal Mara a říkal:Dobré ráno kluci, jak ste se vyspinkali? Doufám že dobře, nechce se vám na výlet na pálavu? Byl bych rád,kdybys jel…Kecám, bylo to: Zdar nechrápej, ve dvě jedem na pálavu tak buď nachystanej, čau…No ale i tak nás to moc potěšilo, protože byl krásně teplej den a na výlet jak stvořenej. Mara postupně nabral všechny alkoturisty (oba Ondry, Smuťu a Tížu). Cestou jsme si pěkně pořvávali z oken a v Dolních Věstonicích ještě stihli nakoupit každej dvě Plzně (samozřejmě kromě řidiče, který při výstupu upíjel). Už při prvních kroků z parkoviště jsme viděli jak je náš cíl vzdálený. Takže jsme si otevřeli „pivo na cesty“ aby nám cesta příjemněji ubíhala. Při výšlapu jsme si kopali i s míčem, který Tíža vzal (jak pak zjistil byl to blbý nápad). Lepší než kdybych vám popisoval tu náročnou cestu plnou překážek, nástrah a díky pivům taky věčného čurání, bude lepší když se mrknete na fotky (http://crewta.rajce.idnes.cz/Palava_Tour_15.3.08/) . Cestou k vysílači jsme se zastavili i k dívčím hradům na odpočinek, kde proběhla sázka, že Tíža sní kámen(bylo to kokino, ale skvěle napodobené kamenu, tak mě napadá že mu to ještě nikdo nezaplatil). Zbytek cesty už nebyl tak moc náročný a na vrcholku už na nás čekal Cachmel, Ondra Fishmon a Saďa s „odměnou“. Cesta dolů byla pro někoho snadnější pro někoho obtížnější… ale každej se nakonec dolů k autíčku dostal. Pálava Tour stála fakt za to a už přemýšlíme kam se vydat na další alkovýlet.

***

14.3.08 Vtípek s Nikolčicema, ve skutečnosti v Brooklynu  [Jakub Tuzemský]                                        Bylo 14.3. krásné páteční odpoledne a všichni sme se těšili jak se v Nikolčicích vyřádíme. Začalo to už o sedmi, kdy jsme se začali domlouvat v kolik pojedeme a na kolikátou plánujeme návrat. První problém vznikl, když jsme začali řešit kdo všechno jede, a než jsme to stihli napočítat uběhla snad půlhodinka, dál jsme museli řešit jak se dostaneme domů (jako vždy to bylo na tágu), a před námi stál poslední problém, jak dostat Smůťu ze Šakvic (njn poslední a zároveň problém na kterém to ztroskotalo. Naštěstí jsme měli plán B (B jako Brooklyn). Nejdřív se nikomu moc nechtělo, ale jak jsme ucítili možnost se opít , tak jsme se přemohli.Kuba čekal s Ondrou v bistru, kde si dali jedno pivko a čekali až pro ně Smutík Ninjou dojede. Cestou jsme nabrali ještě Oču a protože bylo teprve kolem půl deváté sedli jsme si do hospody a tam si jedno/dvě dali. Tágem jsme pak odfrčeli do slavného Brooklynu, kde na nás již samozřejmě všichni nedočkavě čekali. Dojeli jsme, zaplatili vlez a ani jsme neváhali a cupitali k baru, kde jsme si dali hnedka pár puschkinů (ten den byla akce:3puschkiny=různé výhry). Už v prvním kole vyhrál Kuba minikopačák, pak následovalo asi 5 klíčenek a 2 notesy. Zbytek si už nějak moc nepamatuju, ale když to řeknu obecně dá se říci, že jsme pořád tancovali, zapisovali ožralý kecy do notesů( viz na www...) a samozřejmě chlastali jak to jen šlo. Hodně dobrej byl i fotbalovej match, který jsme uspořádali v 5 ráno před Brookem. Nedá se sice říct že by někdo vyhrál, ale prdel byla… úplný závěr našeho výletu byl ale nejnapínavější, Jeli jsme tágem přes Šakvice, kde jsme vyhodili Smuťu s Očou a Kuba s Ondrou pokračovali do Hustopeč. Ale už v půlce cesty jsme po pohledu na zdvihající se cenu zjistili, že tolik peněz nemáme. No, Kuba se přiožrale smál a Ondra zkoušel hledat v kapsách aspoň nějaké drobné. Dojeli sme až k Lennymu a Ondra naštěstí na poslední chvíli ještě nějaký peníze co měl v kapse na svačinu našel. Když jsme vystoupili a přepočítali si kolik nám zbylo, byly to přesně 3 Kč. Prostě krásný závěr hodně dobrého večera.